(...)  Thatcherová byla Reaganovou věrnou spojenkyní ve studené válce proti komunismu a můžeme jí být stejně jako Reaganovi vděčni za to, že uspíšila zhroucení komunistického bloku. V ekonomice musela Británie na rozdíl od USA zvládnout dědictví znárodňování a enormní moci odborů. Thatcherové se podobně jako Reaganovi nakonec podařilo zreformovat hospodářství a obnovit v Britech pocit tradičního vlastenectví. 

Nemohla se smířit ani s procesem unifikace Evropy. Evropa pro ni vždy byla společenstvím svobodných a suverénních států, spojených volným obchodem a zájmem o dobrovolnou, aktivní spolupráci. Na evropském kontinentu se však v osmdesátých letech prosadila myšlenka vytvořit z Evropy jakýsi „superstát“ či federaci. Byrokratizace evropských struktur, bujení „eurokracie“ i opouštění principů volného obchodu ji odrazovalo a odmítala se smířit s tím, že by Evropa měla být institucionalizovanou strukturou, která bude neustále modifikována podle nějakého abstraktního intelektuálního konceptu.

Na počátku devadesátých let jsem zakládal Občanskou demokratickou stranu i podle vzoru britských konzervativců a amerických republikánů. Politická filozofie těchto pravicových stran v sobě spojuje víru ve svobodu jednotlivce a ve volný trh s prosazováním národních zájmů a s odporem proti vnucování nadnárodní vlády.  

Poslední dobou jsou naneštěstí pravicové strany v Evropě mnohde skoro k nerozeznání od sociálních demokratů a někteří američtí republikáni začínají bohužel rovněž podléhat módním levicovým ideologiím, jako je například téměř náboženská víra v globální oteplování. I proto je dobré stále připomínat myšlenky obou těchto velikánů 20. století. Jejich aktuálnost minulým stoletím neskončila.